Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krizová připravenost a humanitární činnost

Hlavním nástrojem programu připravenosti na katastrofy jsou HUMANITÁRNÍ JEDNOTKY ČČK. Tento systém byl vybudován v úzké spolupráci s Německým červeným křížem, který má na tomto poli bohaté zkušenosti.
 
Již od počátku existence ČČK byly ve spolupráci s dobrovolnými hasiči vytvářeny tzv. samaritské stráže, v letech 1949-89 pak tzv. zdravotnické družiny ČSČK a zdravotnické družiny mladých. Po vzniku samostatného ČČK v roce 1993 byly vytvářeny tzv. Záchranné jednotky ČČK a Pomocné záchranné týmy ČČK.
V návaznosti na legislativu platnou od 1.1.2001[1] se ČČK zařadil do tzv. druhosledové pomoci (ošetřování lehce zraněných, evakuace postižených osob, zajištění nouzového ubytování a stravování, distribuce humanitární pomoci, psychologická a sociální pomoc), hlavním nástrojem připravenosti ČČK na katastrofy jsou humanitární jednotky, které vznikají od roku 2001 přetvářením Záchranných jednotek ČČK (Český červený kříž, 2011). ČČK je součástí bezpečnostního systému podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR (Štorek, Albert, 2003).
Hlavní role Humanitárních jednotek (HJ) je v oblasti následné pomoci, především ve výstavbě nouzového systému. Ten zahrnuje nouzové ubytování a stravování, první zdravotnickou, humanitární a psychologickou pomoc. Cílem je obnovit standard životních potřeb obětí události a jejich postupnou resocializaci. Spolupráce HJ a ČČK směrem ke správnímu úřadu vychází z potřeb Krizového plánu správního celku (Štorek, Albert, 2003).
 
HJ pracuje v rozdělení do těchto sekcí:
-         velitel (řídí činnost HJ, spolupracuje s veliteli družstev, zajišťuje návaznost na práci IZS na místě zásahu)
-         zdravotnická sekce (poskytuje první pomoc v návaznosti na ZZS),
-         humanitární sekce (zajišťuje nouzové ubytování stravování,, zajišťuje vybavení ošacením a zákl. hygienickými potřebami),
-         psychosociální sekce (poskytuje psychosociální podporu a první psychologickou pomoc), 
-         technická skce.
 
 
Z hlediska krizového managementu jsou na časové ose rozlišována období prevence, tísňový stav, přechodové varovné období, nehoda / mimořádná událost, represe, obnova (Vykopalová, 2003).
 
V tzv. „období klidu“ (období prevence) se členové HJ věnují zejména průběžnému vzdělávání. Základní vstupní školení velitelů HJ obsahuje např. legislativu ČR v oblasti krizového řízení, úkoly jednotek druhého sledu a jednotlivých družstev, organizace poskytování první pomoci, registrační systém nebo sociální a psychologická pomoc postiženým. Velitelé pak zajišťují školení dalších členů HJ (Štorek, Albert, 2003).
 
Podle systému CISM (Critical incident stress management) zahrnuje péče o členy HJ krom vzdělávání i následnou péči. Jde celkem o 3 oblasti (Sotolářová, 2004):
1)      Školení a vzdělávání:              -   stres, reakce, formy zvládání stresu
-     posttraumatická reakce, posttraumatická stresová porucha
-     krizová intervence a její kroky
           -     prvky péče o traumatizované osoby
2)      Posttraumatická intervenční péče                 -   Krizová intervence na místě
-     Defusing, debriefing (individuální, skupinový)
3)      Následná péče        -   Podpora, sociální síť, případně terapie
 
Obsahové těžiště vzdělávání týmu (Sotolářová, 2010):
1)      Vznik stresu, stresová reakce, zvládnutí stresu
2)      Příčiny a reakce posttraumatické stresové poruchy
3)      Základy komunikace
4)      Možnosti krizové intervence
5)      Vedení intervenčních rozhovorů
6)      Péče o traumatizované osoby
 
Časový rámec vzdělávání týmu (Sotolářová, 2010):
1)      Základní školení (1x 3 dny, 1x 2 dny) – stres, posttraumatická stresová porucha, modelové situace, intervence
2)      Každoroční školení (1 den / rok) – Sociálně-právní aspekty, práce v HJ, …
3)      Průběžné vzdělávání (2 x ročně) – Intervence, modelové situace
 
Práce velitele HJ zahrnuje zajištění vzdělávání a připravenosti jednotlivých členů, v případě zásahu pak koordinaci prací na místě zásahu (ve spolupráci s krizovým štábem, velitelem zásahu a ředitelem OS ČČK). Práce členů HJ pak obsahuje zejména vlastní vzdělávání, účast na společných setkáních, v praxi také členové pomáhají v zajišťování vzdělávání (poskytují např. informace o možnosti grantů na činnost HJ nebo o vhodném vzdělávání). V případě mimořádné události pak členové HJ zasahují dle pokynů velitele HJ, ředitele ČČK a velitele zásahu, a podle svého zařazení.

Zdroje: 

1)          Český červený kříž [online]. Praha : Český červený kříž [cit. 27.4.2011]. Dostupné z: <www.cervenykriz.eu>.
2)          Sotolářová, Marie. 2004. Posttraumatická intervenční péče u Humanitárních jednotek Českého červeného kříže. Praha : Úřad Českého červeného kříže
3)          Sotolářová, Marie. 2010. Výcvikový kurz Critical incident stress management.
4)          Štorek, Josef. Albert, Roland. 2003. Humanitární jednotky Českého červeného kříže. Praha : Úřad Českého červeného kříže.
5)          Vykopalová, Hana. 2003. Základy psychosociální přípravy Humanitárních jednotek ČČK. Praha : Úřad Českého červeného kříže.
 

 


[1] zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení,
zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému,
zákon č. 238/2000 Sb., o hasičském záchranném sboru