Jdi na obsah Jdi na menu
 


dobrovolnictví

10.11.-viden-vimperk.jpg

10.11.-viden-pt.jpg

 

Možnosti dobrovolnictví – v jakých projektech, jakým způsobem se mohou dobrovolníci zapojit do činnosti OS ČČK

Dobrovolnická činnost má v ČČK dlouhou tradici, již od počátku bylo hnutí Červeného kříže postaveno na dobrovolnících. Dobrovolníci se mohou zapojit hlavně do těchto akcí:
Bezpříspěvkové dárcovství krve
-         Dobrovolníci ČČK zajišťují doprovod dárců krve během svozů (OS ČČK PT zajišťuje svozové autobusy). Dobrovolníci ČČK se podílejí na organizaci slavnostního oceňování dárců krve.
-         Dárci krve – 2010: celkem 1 044 dárců, 81 prvodárců, 29x Bronzová medaile, 41x Stříbrná medaile, 15x Zlatá medaile
Soutěž hlídek mladých zdravotníků - Dobrovolníci ČČK se podílejí na organizaci soutěže:
-         oslovování sponzorů
-         příprava prostor soutěže
-         rozhodčí na soutěžních stanovištích
-         zajištění nesoutěžních stanovišť
Oblastní studijní středisko
-         Dobrovolníci ČČK, kteří jsou patřičně proškoleni, se podílejí na zajištění akce jako lektoři první pomoci, zdravotníci nebo „kuchaři“
Světový den první pomoci
-         Dobrovolníci ČČK se podílejí na zajištění akce jako figuranti pro ukázky první pomoci, lektoři první pomoci, podávají informace o činnosti OS ČČK PT (BDK), zajišťují měření tlaku na místě.
Humanitární jednotky ČČK
-         Druhosledové jednotky (HJ ČČK) jsou zaměřeny na lehce zraněné a nezraněné osoby, což dohromady představuje více než polovinu všech postižených.
-         Využití v naší oblasti: hromadné katastrofy: povodně, požáry, výbuch továrny, únik škodlivého plynu, havárie…
-         Evakuace, nouzové ubytování a stravování
-         Distribuce humanitární pomoci + administrativa
-         Psychosociální pomoc
-         HJ jako součást krizového řízení
 
O dobrovolné práci
Lidé často hledají i jiné způsoby seberealizace krom profesního uplatnění. Rádi by své znalosti a zkušenosti využili i jiným způsobem. Motivací k dobrovolné práci je předpoklad: „Dnes já tobě, zítra ty mně“ (Tošner, Sozanská, 2002). Patří sem také tzv. občanská či sousedská výpomoc, jde-li však o dobrovolnou činnost v rámci nějaké komunity či organizace, mluvíme o veřejně prospěšném dobrovolnictví (Tošner, Sozanská, 2002).
Dobrovolníci působí nejčastěji v nestátních neziskových organizacích, v oblasti humanitární pomoci (např. při povodních), sportovní a vzdělávací činnosti (např. skautská organizace), ve zdravotní či sociální oblasti (např. v charitních organizacích). Zahraniční dobrovolná služba se v našich podmínkách objevuje až po roce 1989 (např. zapojení některých organizací do Evropské dobrovolné služby nebo práce českých organizací v zahraničí) (Tošner, Sozanská, 2002).
Teorie rozlišuje dobrovolnickou činnost jako aktivity spojené s organizací dobrovolnictví, a dobrovolnou činnost (službu) jako vlastní výkon dobrovolné pomoci. Z časového hlediska pak rozlišujeme (Tošner, Sozanská, 2002):
·        Dobrovolné zapojení při jednorázových akcích
·        Dlouhodobou dobrovolnou pomoc (poskytována pravidelně, opakovaně)
·        Dobrovolnou službu (zpravidla závazek dlouhodobě se věnovat dobrovolné práci, často i v jiné zemi)
Zákon o dobrovolné službě pak definuje dobrovolnickou službu jako činnost, při níž dobrovolník poskytuje (§ 2, zákon č. 198/2002 Sb.):
·        pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase,
·        pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí
·        pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací.
Dobrovolník pracuje bez nároku na odměnu (§ 5, odst. 4, zákon č. 198/2002 Sb.), poskytuje svůj čas, energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí nebo společnosti (Tošner, Sozanská, 2002). Dobrovolníkem může být fyzická osoba starší 15 let (jde-li o výkon dobrovolnické služby na území České republiky) nebo starší 18 let (jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí), která se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu (§ 3, odst. 1, zákon č. 198/2002 Sb.). Při přijímání dobrovolníků je nutné také sledovat osobní motivy vedoucí k rozhodnutí vykonávat dobrovolnou činnost. U některých lidí se mohou objevit nevhodné až nebezpečné motivy, deklarovaná snaha pomoci může zakrývat skutečnou touhu po moci nad někým jiným, po uznání a podobně. Nebezpečná je také nepřiměřená míra soucitu a touha pomáhat za každou cenu. (Tošner, Sozanská, 2002).
Dobrovolnictví si v zemích s přerušenou tradicí, jako je současná Česká republika, nebo chceme-li tehdejší Československo, velmi těžko dobývá svůj prostor. V období tzv. první republiky navazoval velký počet dobrovolnických organizací na rakousko-uherskou tradici spolků (tehdy zde existovaly tajné a učené společnosti jako zednáři, mecenášské spolky či dobročinné organizace zřizující ústavy, tělovýchovné a jiné jednoty). Do této doby sahají také počátky Českého červeného kříže – za oficiální datum vzniku Československého červeného kříže je považován počátek února 1919 (ČŠČK) (Dohnalová, 2006).

Zdroje:

1)          Český červený kříž [online]. Praha : Český červený kříž [cit. 27.4.2011]. Dostupné z: <www.cervenykriz.eu>.
2)          Dohnalová, Marie. 2006. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno : Akademické nakladatelství CERM. ISBN 80-7204-428-1.
3)          Tošner, Jiří. Sozanská, Olga. 2002. Dobrovolníci a metodika práce s nimi. Praha : Portál. ISBN 80-7178-514-8.
4)           zákon 198/2002 Sb., o dobrovolné službě